úterý 3. ledna 2017

1. Cestou do hor









Zatímco jsme odjížděli
z mlhou ojíněné Prahy
po celou cestu jsem obdivovala
 s jak jednoduchou krásou
dokáže mráz změnit krajinu
a litovala
že se nedá za jízdy vystoupit
když jsme míjeli potoky
obklopený bílými stromy
ve zlatým oparu
jak mlhou prosvítalo slunce
a siluety vesniček
ztrácejících se v mlžném nekonečnu...

ach jo
tolik krásných fotek by bylo...



..ale přijeli jsme na hory
do modrého dne
mlhavý opar
zanechali někde v dálce
za s sebou
najednou
z ničeho nic
jak do jiného světa
plný ostrého slunce
a jasných řezavých barev...









..slunce se ponořilo
do rozbouřených vln
mlhavého oceánu...




..a měsíc
pozornýmu oku odhalil
svojí nazlátlou obruč





..křupičky !!



děti si ochotně cpaly torby
 protože brambůrky
a podobný pochutiny
plný éček
se u nás zas až tak často neservírujou







Šimonek utěšoval Vanesku
potom co si na ledovce
udělala na čele roh




a zatímco na hřebenech
sněhu bylo docela ještě dost

 


o něco níž
byl pouze přemrzlý poprašek
který ale bohatě nahradil sníh
pokud jde o jízdu na saních


  


bohužel
nijak nejde zachytit
skutečnou prudkost kopce
a ani přenést pocity
který člověka ovládnou
když se odhodlá usednout na saně  





a Šimonek
který ještě nedokáže
dohlédnout možné konce
pokoušel se
pro sebe vykřičet
taky jednu jízdu...








***

2 komentáře: