Zatímco jsme odjížděli
z mlhou ojíněné Prahy
po celou cestu jsem obdivovala
s jak jednoduchou krásou
dokáže mráz změnit krajinu
a litovala
že se nedá za jízdy vystoupit
když jsme míjeli potoky
obklopený bílými stromy
ve zlatým oparu
jak mlhou prosvítalo slunce
a siluety vesniček
ztrácejících se v mlžném nekonečnu...
ach jo
tolik krásných fotek by bylo...
..ale přijeli jsme na hory
do modrého dne
mlhavý opar
zanechali někde v dálce
za s sebou
najednou
z ničeho nic
jak do jiného světa
plný ostrého slunce
a jasných řezavých barev...
..slunce se ponořilo
do rozbouřených vln
mlhavého oceánu...
..a měsíc
pozornýmu oku odhalil
svojí nazlátlou obruč
..křupičky !!
děti si ochotně cpaly torby
protože brambůrky
a podobný pochutiny
plný éček
se u nás zas až tak často neservírujou
Šimonek utěšoval Vanesku
potom co si na ledovce
udělala na čele roh
a zatímco na hřebenech
sněhu bylo docela ještě dost
o něco níž
byl pouze přemrzlý poprašek
který ale bohatě nahradil sníh
pokud jde o jízdu na saních
bohužel
nijak nejde zachytit
skutečnou prudkost kopce
a ani přenést pocity
který člověka ovládnou
když se odhodlá usednout na saně
a Šimonek
který ještě nedokáže
dohlédnout možné konce
pokoušel se
pro sebe vykřičet
taky jednu jízdu...
***
